"Olej na plátně adjustovaném na lepence, 10 x 48 cm, datace 1942, signováno vlevo dole Kamil Lhoták, zezadu opatřeno autorským přípisem s určením, číslo soupisu díla 366/57.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, PhD.
Komentář PhDr. Rey Michalové, PhD.:
Obraz „Keře u trati elektrické dráhy (v Bubenči)“ je dílem neobyčejného malířského mistrovství, vytvořeným doslova s precizností miniaturisty. Kamil Lhoták se zde představuje zcela typicky jako reprezentant osobitého magického realismu a snad až vermeerovsky laděné nové věcnosti. Jako by svým způsobem přímo navázal na dědictví poetismu, na jeho přetváření skutečnosti a významovou skladbu, v níž se prvky ocitají v nových vztazích, jako se volně řadí slova ve verších moderní poezie. Autora zde uhranulo několik civilistních motivů z Bubenče, tehdejší Prahy XIX: kontrastně barevný kandelábr (sofistikovaný kompoziční prvek svým jen mírně vyoseným umístěním v prvním plánu), lucerny pouličního osvětlení, telegrafní sloup, dřevěná ohrada s telefonní budkou a řada keřů, lemujících trať, u nichž Lhoták skvěle graficky vystihl jejich strukturu.
Ztvárněné atributy městské krajiny působí jako by byly vytrženy z času, vyvstávají před námi jako „tajuplná zjevení“. Jejich anonymita znásobuje vnitřní napětí celé scény. Kamil Lhoták nás tak přesvědčuje o podivuhodnosti denní reality, kterou jsme v běžném životě zcela přehlédli.
Inspirativní český malíř, grafik a ilustrátor a spoluzakladatel Skupiny 42. Zaujala ho městská civilizace a moderní svět, ostatně jeho nejoblíbenější publikací, kterou často listoval byla Naše jubilejní výstava o slavné výstavě z roku 1891 a nejoblíbenějším časopisem Vynálezy a pokroky, kde ho fascinovaly konstrukce prvních aeroplánů. Uměleckou spřízněnost nacházel u J. Šímy, celníka Rousseaua a B. Kubišty. Nevyčerpatelným zdrojem inspirace se mu staly staré plakáty, časopisy a reklamní kresby, jejichž atmosféru dokonale vystihl v kresbách i obrazech. Sám ke své tvorbě poznamenal:""Mě vždycky zajímala krajina, ve které se spojuje příroda s civilizací, umělá krajina, do které zasahuje člověk. Je pro mě vzrušující právě to napětí, které vzniká mezi původností země a tím lidským dotekem, zvlášť dotekem člověka-technika. Je to vždycky nějaká deformace, která vytváří krásu a malebnost … je to nová poezie, jak ji sám, vědomě a někdy bezděky vytváří člověk, žijící v civilizaci dvacátého století. Je v ní dynamika, síla a odvaha a taky někdy věci skrytě smutné."" Měl úzký vztah k básníkům Skupiny 42 Hančovi a Blatnému. V jeho kompozici se objevily určité prvky narativní figurace o 20 let dříve než byly formulovány jako jedna z tendencí 60. let. Umělecky vyjádřil poezii městského folklóru mnohem dříve, než se stala předmětem všeobecného zájmu: např. motiv balónu se objevil již na obrazech z roku 1938. Jeho obrazy se lišily od konstruktivně cítěných maleb Grossových i snových vizí F. Hudečka, ale právě touto vzájemnou odlišností se projevila výrazová šíře, při společném zájmu o velké téma moderního města a civilizačních atributů života v něm. Organickou součástí jeho tvorby byla ilustrační tvorba a spolupráce s kresleným filmem, za kterou získal řadu ocenění.
Autor viz T 2/30, TD 118, V 3/226, B 6/644, NEČVU 1/447."